Spoje hřebíčky jsou snad nejstarší druh spojování dřevěných kusů
(možná spoje na suché kolíčky jsou starší). Lidé je mají oblíbené už
od dětství, spoustu malých dětí baví zatloukat kladívkem hřebíčky jen
tak. Dnes jsou postupně vytlačovány vruty, ale na některé
činnosti jsou stále nepřekonané.
Co spojovat?
Dnes se hřebíky spojují většinou hrubé tesařské
konstrukce, nebo několik málo věcí v domácnosti. Například při
výrobě dřevěné kozy na řezání dříví je zbytečné využívat vruty.
Třeba takové bednění na beton se také vyrábí za
použití hřebíků, aby jej šlo hladce rozebrat a prkna znovu
použít.
Výhodou hřebíkových spojů je, že jsou velmi rychlé,
nemusí se čekat, až zatvrdne lepidlo a když se spoj nepovede, můžeme
hřebík jednoduše vytáhnout a zatlouct jinde. Ve srovnání s vruty jsou
také lepší na rychle tvořené spoje bez nároku na větší
trvanlivost. Pro každý vrut je totiž dobré ještě
předvrtat díru.
V domácnosti se hřebíky používají hlavně na neviditelné
(nebo skoro neviditelné) spoje palubek či okrasných latí.
Na palubky se používají speciální háčky, nebo pokud děláte
podlahu, tak můžete silná podlahová prkna přitlouct do
trámu přímo skrze drážku. Jednoduše dorazíte prkno perem ke zdi (nebo do
jiného prkna), přiložíte hřebík šikmo do spodního kraje drážky (to je
ten, který leží na trámku), přitlučete a zakryjete a pojistíte perem
dalšího prkna.
Okrasné lišty se přitloukají slabými kolářskými
hřebíčky (na ty neprofilované stačí bohatě délka 20 mm). Dáváme
akorát pozor, abychom lištu moc neomlátili kladivem, jinak hlavička
kolářského hřebíčku je téměř neviditelná. Má průměr asi
1 mm (u těch 20 mm dlouhých hřebíků) a vleze celá do dřeva.
Jak spojovat?
Nejdůležitější věc při spojování hřebíky je dávat pozor
na materiál. Nesmí se nám rozštípnout. Proto
každý hřebíček před zatlučením jemně otupíme
poklepáním kladiva na jeho hrot. Každý hřebík nejprve podržíme v ruce,
aby se v materiálu chytl (u každého materiálu jinou dobu, záleží na
jeho struktuře chce to trochu cviku). Teprve potom můžeme přitloukat
hřebíky bez držení. Do hřebíků nebušíme jak smyslů zbavení, ale
postupně je rovnoměrnými údery kladiva zatloukáme.