Vytápění - pasivní domy

Pasivní objekty se vyznačují velmi nízkou spotřebou energie určené na vytápění. Její horní hranice činí pouhých 15 kWh/m2. Je to dáno kombinací základních pravidel výstavby pasivních domů. Jsou to dostatečné zateplení objektu, jeho správná orientace vůči světovým stranám a s ní spjaté tepelné zisky od slunečního záření, vzduchová těsnost budovy, kvalitní zasklení, a další.

Zdroje tepla

Vzhledem k, již zmíněné, nízké spotřebě tepla na vytápění není instalace běžného zdroje tepla a otopné soustavy do pasivních domů potřebná. Všechny klasické zdroje tepla mají totiž poměrně velký výkon, který je pro stavby s malou potřebou energie na vytápění naprosto nevyužitelný a zbytečný.

Za zdroj tepla zde zpravidla slouží systém řízené výměny vzduchu s rekuperací. Principem tohoto systému je předávání tepla mezi vzduchem odváděným a přiváděným. Do objektu je tedy dodáván již předehřátý vzduch a není potřeba ho dodatečně ohřívat.

Dále pasivní dům využívá tepelných solárních zisků, které se do objektu dostávají přes prosklené plochy, ideálně orientované na jih. Důraz na jejich kvalitu a správné technologie je veliký.

Dalšími zdroji tepla jsou i samotní uživatelé stavby, domácí spotřebiče, svítidla, apod. Všechny zmíněné prvky vyzařují určité teplo, které se v pasivní stavbě, díky jejím výborným tepelně-technickým vlastnostem, uchovává.

Všechny zmíněné položky tedy tvoří systém vytápění pasivních domů. Je zřejmé, že se jedná o systém vysoce ekologický a z hlediska provozních nákladů nenáročný.

Jelikož v pasivních stavbách dochází jen k velmi malému úniku tepla konstrukcemi, je tento systém plně dostačující po většinu roku. Pouze v případě velmi nízkých exteriérových teplot je nutné zapojit ještě jiný zdroj vytápění. V průměru se jedná pouze o několik dnů v roce. Je tedy možné použít například elektrické přímotopy, přestože se jedná o zdroj nákladný na provoz a do jisté míry i zdroj neekologický.

Letní období

V teplých měsících může nastat problém s přehříváním interiéru v důsledku velkých solárních zisků z prosklených ploch. Je důležité s tímto možným problémem počítat a řešit ho již v projektové fázi domu. Účinným řešením bývají různá zastínění okenních ploch, která v létě, kdy je Slunce vysoko, fungují naprosto spolehlivě. V zimě naopak nemají na sluneční záření a tepelné zisky žádný vliv, poloha Slunce je totiž jiná – nižší.

Jiným řešením je užití různých technologií na ochlazování interiérového vzduchu. Například systém řízené výměny vzduchu doplněný o zemní výměník. Vzduch procházející výměníkem umístěným pod zemí se v létě ochlazuje a v zimě ohřívá. Děje se tak v důsledku rozdílné teploty exteriérového vzduchu a teploty prostředí několik metrů pod povrchem země.