Pryč je doba nevzhledných těžkých radiátorových bestií, které vás straší v nočních můrách svou obludností a tím, jak přitahují prach, přichází čas neviditelného podlahového topení. Takové podlahové teplovodní topení používali už ve starořímských lázních. Jeho novodobé znovuzrození se událo ve Francii v noblesním 18. století.
Podlahové topení je vhodné hlavně pro novostavby, kde se s ním počítá již v prvotním projektu, ale při rekonstrukci lze snadno nainstalovat i do starších objektů. Možným problémem může být jeho tloušťka, které se pohybuje přibližně od 5 do 15 cm plus tloušťka nášlapné vrstvy. Výhody podlahového topení však výrazně převažují:
A každý jeden stupeň dolů představuje přibližnou úsporu 5 % ročních nákladů na vytápění.
Ačkoli náklady na pořízení systému jsou vyšší, můžete počítat s dlouhodobou trvalou úsporou. A můžeme zde připomenout i úsporu místa v bytě, kde každý čtverečný metr stojí nemalé tisíce.
Podlahové topení má jen málo nevýhod, kromě vyšší tloušťky podlahy je to hlavně velká tepelná setrvačnost (pohybuje se mezi 2–4 hodinami), systém nemůže pružně reagovat na rychlé změny venkovního počasí a dochází k přetopení místnosti, proto se systémy podlahového vytápění užíváme kotlů, které se dají snadno a rychle vypnout. Jsou to plynové kotle, elektrokotle, nevhodné jsou kotle na pevná paliva jako je uhlí a dřevo.
Důležité je pravidlo dodržení maximálních teplot podlahy:
Místnost | Maximální přípustná teplota povrchu podlahy (°C) |
---|---|
Pracoviště, kde se stojí | 27 |
Obytné místnosti, kanceláře | 29 |
Chodby, předsíně | 30 |
Koupelny, sauny, bazény | 33 |
Okrajové oblasti | 35 |
Jaké typy podlahového topení si tedy můžeme pořídit?: