Metodikou tepelné stability v letním období se provádí hodnocení reakce objektu na zatížení tepelnými zisky od slunečního záření.
Požadavky na tepelnou stabilitu objektu jsou uvedeny v normě a jejich splnění je závazné dle vyhlášky o obecných technických požadavcích na výstavbu.
Míra ohřívání vnitřního vzduchu má vliv na vnitřní pohodu obyvatel. Ovlivňují ji výplně otvorů, jejich velikost a orientace ke světovým stranám. Důležitým faktorem ovlivňujícím tepelnou stabilitu je schopnost konstrukce akumulovat teplo. Obvodové konstrukce dřevostaveb mají malou schopnost akumulace a jsou k přehřívání náchylnější. Tepelnou stabilitu lze podle zmíněné ČSN vypočítat dvěma způsoby. Postup výpočtu ale nebude předmětem dalšího zkoumání, zdůrazněme jen, že se jedná o zjištění největšího denního vzestupu teploty vzduchu v místnosti v letním období, respektive jeho nejvyšší teploty.
Výpočty ukazují, že konstrukce s vyšší plošnou hmotností pozitivně ovlivňují tepelnou stabilitu v letním období. Je vyloučeno problematiku tepelné stability u dřevostaveb podcenit. Nejúčinnějším řešením je osazení stínicích prvků na vnější straně oken, a nebo použití těžší obvodové konstrukce. Samotné navržení těžké podlahy ve dřevostavbách je nedostačující.