V problematice požadavků na kvalitu vnitřního vzduchu panuje u nás zmatek a různé hodnoty lze najít i v zahraničních normách a předpisech. Požadavky na větrání upravují normy ČSN 74 7110 – Bytová jádra a již mnohokrát zmíněná klíčová norma ČSN 73 0540–2/2002 – Tepelná ochrana budov. Ta rozlišuje požadavky na intenzitu větrání podle toho, zda je místnost užívána či nikoli.
V době, kdy místnost není užívána, doporučuje nejnižší intenzitu větrání v místnosti takovou, aby byla vyšší nebo rovna doporučené nejnižší intenzitě větrání v místnosti.
Doporučená nejnižší intenzita větrání v místnosti (pro dobu, kdy není místnost užívána) je 0,1 h –1. Pokud místnost užívána je, se požaduje intenzita větrání minimálně rovna požadované intenzitě větrání a maximálně rovna 1,5 násobku této hodnoty. Pro obytné budovy se nutná intenzita větrání pohybuje zpravidla mezi 0,3 až 0,6 h-1.
Hygienické požadavky musí být splněny kdykoli během pobytu osob v budově. Mezi škodliviny patří zejména oxid uhličitý, vodní pára, odéry, jedovaté plyny a páry, které se uvolňují z předmětů v interiérech nebo se uvolňují při spalování, dále mikroorganizmy (bakterie, spory hub, roztoči, viry), radioaktivní látky (radon) a karcinogenní vláknité látky (azbest).
Předpis | Intenzita výměny vzduchu | Množství větracího vzduchu |
---|---|---|
DIN 4701 | 0,5 | – |
VDI 2088 | 0,4 – 0,8 | – |
NKB Publication | > 0,5 | 30 m3/h |
ECE kompendium | > 0,5 | – |
BSF 199838 | 0,4 | 1,26 m3/h m2 |
ČR ČSN 06 0210 | 0,5 | – |
ASHRAE USA | – | 27 m3/os |
SIN 60 0210 | > 0,5 | – |