To je poměrně často kladená otázka. Mnoho lidí si myslí, že tomu tak skutečně je. Není. V naší republice se udává životnost klasických zděných staveb 100 let. V tomto měřítku jim dřevostavba může plně konkurovat. Dřevostavba je opravdu srovnatelná se stavbami z jiných materiálů. Závisí ovšem na kvalitě provedení té určité stavby.
Obecně lze říci, že dnes stavba (i dřevostavba) dříve zestárne v oblasti morální, než funkční. Jen stěží si dokážeme představit, že bychom bydleli nebo pracovali ve stavbě například 70 let staré, aniž by prošla sebemenší rekonstrukcí. Nároky na budovy, jejich vybavení a komfort se neustále zvyšují a musíme si uvědomit, že tomu tak bude i nadále.
Dalším mýtem o dřevostavbách je jejich údajná hořlavost. Ano, samozřejmě, dřevo hoří. Nicméně jejich požární odolnost (doba, po kterou konstrukce odolávají ohni bez narušení stability budovy) je poměrně vysoká. Vyšší než například požární odolnost ocele, která při vyšších teplotách měkne. Je to dáno tím, že dřevo obsahuje alespoň minimální vlhkost, která se nejprve musí odpařit, aby došlo ke vznícení. Jednotlivé dřevěné prvky vyskytující se v interiéru (pohledové trámy, sloupky, apod.) navíc bývají opatřeny protipožárním nátěrem nebo nástřikem.
Dřevostavby na našem území stále nejsou moc populární. Možná je to způsobeno malou důvěrou v materiál, možná jen tradicí staveb zděných. Faktem zůstává, že dřevostavby jsou v celkové výstavbě rodinných domů zastoupeny pouhými 3 – 4 %. Oproti sousednímu Německu či Rakousku, kde se podíl dřevostaveb ve výstavbě pohybuje mezi 10 – 20 %, je to hodnota opravdu nízká.
Pro zajímavost ve Skandinávii činí podíl dřevostaveb 70 % celkové výstavby, v USA a Kanadě je to okolo 60 %.