Rozdíl mezi tupou a ostrou pilou je až neuvěřitelně znát, proto je určitě dobré mít všechny pily ostré. Rozhodně to šetří kapsu a síly při řezání dříví ať už na zimu do krbu, nebo na výrobu skříně.
Pily s šikmými zuby jsou asi nejpoužívanější truhlářské pily, ať už ocasky nebo zlodějky. Bohužel nevýhoda broušení těchto pil je, že se musí použít pilník trojúhelníkového průřezu. A aby toho nebylo málo, tak trojúhelník musí mít přesnou velikost, aby zapadl mezi dva sousední zuby pily.
Postup broušení je vcelku jednoduchý: Pila se upne do svěráku, nebo prostě někam aby držela, zuby nahoru. Pokud nemáte svěrák, tak můžete vzít kus dřevěného trámku, vyříznout v něm drážku asi na výšky listu hlubokou a pilu do něj zasadit. Nejprve se brousí z jedné strany pily až na konec listu, přičemž pilník by měl s pilou svírat úhel přibližně 45°, potom se pila otočí a broušení pokračuje stejným způsobem z druhé strany.
Broušení nových, nebo dobře udržovaných pil není až takový problém.
Stačí jenom přejet každé ostří alespoň pětkrát pomalu pilníkem. Důležité je aby všechna ostří na pile byla nabroušena stejně, tím se předejde nadměrnému opotřebení zubů. Nejjednodušší způsob jak toho dosáhnout je věnovat každému zubu stejný počet brusných přejezdů pilníkem.
Pokud má pila silně opotřebené zuby, nebo mají zuby nestejnou výšku, je potřeba je nejprve srovnat. Nejlepší je přejet plochým pilníkem natupo všechny zuby. Potom nastane obtížnější a zdlouhavější část broušení, a to nabrousit vlastní zuby. To se provede jako při broušení nové pily, pouze s tím rozdílem, že počet přejezdu trojúhelníkovým pilníkem volíme takový, aby zmizely stopy po předchozím zarovnávání výšky zubů.
Pilu, která má některé zuby vylámané, nebo obrácené na opačnou stranu, než by měly být, je pro další používání nevhodná, nebo spíše úplně nepoužitelná.
To je pila, která nemá zuby vylámané do stran, má je všechny v jedné přímce. Taková pila se brousí daleko jednodušeji než pila se šikmými zuby. Stačí brousit jenom z jedné strany pilníkem kolmo na pilový list.