Spojování dřeva je velice důležitou truhlářskou záležitostí. Na správném výběru spoje často závisí pevnost celé konstrukce, a obvykle bývá pravidlem, že nejslabší článek dřevěné součásti je právě ve spojích
Hřebíkové spoje jsou bezesporu nejjednodušší způsob spojení dvou prken, nebo fošen. Složitější tvary se s nimi spojují obtížně, u těch běžných (rohové spoje, přímé spoje) je zase nevýhodou, že se musí překládat. Obecně spoje hřebíky mohu doporučit jenom na hrubých tesařských konstrukcích, ale i tam je velmi rychle nahradily vruty.
Spoje samořeznými šrouby (neboli vruty) jsou vyšší úrovní hřebíkových spojů. Lépe se rozebírají, chceme-li součást nějak vyměnit a jsou daleko pevnější. Opět bych je doporučil používat pouze u hrubých konstrukcí, nebo při spojení dřeva s jiným materiálem (například se zdí).
Tyto spoje, při jejíž výrobě je potřeba lepidla, jsou téměř nerozebíratelné, ale zase nepoměrně lépe vypadají. Některé z nich jsou velice pracné, ale výsledek často stojí za námahu.
Lepené spoje natupo nedoporučuji používat vůbec. Jsou velice křehké, a dobré leda při klížení dvou desek k sobě.
Kolíkové spoje mohou být nejjednodušším použitelným případem lepeného spoje. Do spojovaných součástí se zavrtají kolíky a spoj není vůbec vidět. Doporučuji u konstrukcí bez větších nároků na nosnost.
Obtížné na výrobu. Obdoba kolíkových spojů pro větší plochy. Když se tento spoj správně provede, není ani potřeba lepidla, lepí se pouze kvůli jištění.
Ideální pro velké a složité konstrukce bez větších nároků na stranovou pevnost. V porovnání s předchozími jsou velice pevné ve svislém směru, ale také zatím výrobně nejvíc náročné.
Speciální případ čepových spojů, jakési šikmé čepy. Při správném provedení není potřeba lepidlo. Jsou velice pevné do všech stran, ideální pro složité konstrukce s nároky na nosnost.
V poslední době velmi oblíbené, zvláště u návrhářů firmy Ikea. Pevné do všech stran, ?blbuvzdorné? a jednoduché na výrobu i údržbu.