Dřevo, jakožto materiál poměrně lehký, se vyznačuje malou tepelnou akumulací. V praxi to znamená, že dřevostavba se sice rychleji vytopí, ale také rychleji vychladne. Tato specifická vlastnost dřevostaveb vyžaduje trochu jiný přístup k otázce vytápění.
Topit se musí průběžně. Nelze, jako u staveb zděných, zatopit tzv. předem a naráz a následně několik hodin mít téměř konstantní teplotu, která je dána vysokou tepelnou akumulací zděných stěn. To u dřevostaveb opravdu nefunguje.
Ano, a v našich klimatických podmínkách je to běžné řešení. V principu jde o to, že se do dřevostavby, nejčastěji do místnosti nejvíce obývané, navrhne nějaký zděný či kamenný prvek – nosná zeď, komínové těleso krbu, apod. Tento prvek na první pohled působí oproti dřevu studeným dojmem. Avšak jeho vynikající akumulační vlastnosti zajistí po vytopení delší udržení tepla v místnosti.
Z technického hlediska lze užít veskrze všechny možné typy vytápění, na zvážení zůstává pouze jejich ekonomičnost a uživatelský komfort. To v praxi znamená, jestli raději zatopíte jedním zmáčknutím tlačítka, nebo vám nevadí průběžně nosit a přikládat dřevo či peletky do kamen.
Na výběr jsou kotle na tuhá, kapalná i plynná paliva a elektrokotle. Dále poměrně oblíbená, i když ekonomicky náročnější, tepelná čerpadla a solární kolektory (tyto zdroje tepla jsou s oblibou instalovány do dřevostaveb nízkoenergetických, vzhledem k jejich ekologickému původu a nezávislosti na ceně energií). V neposlední řadě zůstávají krby a krbová kamna, užívaná především pro nezaměnitelnou atmosféru, kterou vytváří. Elektrické přímotopy jsou také možné, vhodné jsou především do objektů či místností, které nejsou užívány pravidelně. Uvedené zdroje tepla lze samozřejmě různě kombinovat. Například celou stavbu vytápět plynovým kotlem a v obývací místnosti mít umístěna krbová kamna, která budou využívána jen příležitostně.
Důležitým kritériem výběru je také to, zdali dřevostavbu obýváte celoročně, nebo se jedná spíše o pobyty občasné (chaty, víkendové domky, apod.).