Tradičním podlahářským materiálem v našich zemích bylo dřevo, budeme se tedy věnovat hlavně podlahám dřevěným.
Je to nejjednodušší typ podlahy, kdy jsou obyčejná prkna pokládána vedle sebe jen na sráz bez jakéhokoli pevného spoje. Většinou se ukládají na násep z písku nebo pilin, který sloužil částečně jako izolace a jako vyrovnávací vrstva. Hřeby se pak prkna přibíjela na dřevěné trámy stropu. Tyto podlahy jsou ještě velmi často součástí starších domů, i když mohou být překryty jinými krytinami. Jejich nepříjemným efektem bývá téměř neodstranitelné vrzání podlahy, ale do interiéru přinášejí opravdové teplé přírodní dřevo. Problémem může být také nestejná kvalita podlah v různým místnostech domu. V obytných místnostech bude podlaha mnohem více opotřebená než třeba v ložnicích, kam se chodilo pouze párkrát za den.
Pro obnovu těchto podlah se dnes většinou používají brousící stroje, které si můžete půjčit v půjčovně a samy si podlahu přebrousit.
Hlavní je se smířit s tím, že stará prkenná podlaha nikdy nebude vypadat jako průmyslově vyráběná dokonale rovná plovoucí podlaha a vytěžit z její jedinečnosti. Pokud se totiž budete snažit podlahu vybrousit úplně do rovna, může se stát, že zbrousíte příliš velkou vrstvu dřeva a podlaha bude nenávratně poškozená, bude praskat. Stejně tak opatrně se musí zacházet se spárami mezi jednotlivými prkny. Dřevo je materiál, který se v průběhu času mění. Vysychá a zmenšuje se nebo s vlhkostí naopak bobtná a k tomu potřebuje dostatek prostoru. Proto spáry vyplňte trvale pružným tmelem, ale lépe je nechat je prostě volné. Zvláště podstatné je dávat si pozor při lakování podlahy, aby vám lak zbytečně nezatýkal do spár a neslepil je, prkna by tak ztratila možnost pohybu a v extrémním případě by mohlo dojít i k praskání dřeva uprostřed prkna.
To, čemu dnes nesprávně hovorově říkáme parkety, jsou vlastně parketové vlýsky.
Pravé parkety byly v minulosti podlahou vyšší třídy a dodnes se zachovali jen v zámcích, šlechtických sídlech a městských palácích.
Byly to vlastně dřevěné dlaždice z masivního dřeva, které byly ukládány vedle sebe na sráz nebo na pero a drážku často ve složitých okrasných vzorech, popřípadě byly vykládány dalšími drahými materiály. Takové podlahy byly samy uměleckými díly a byli navrhovány nejlepšími umělci a truhláři.
Dřevěné vlýsky získaly svou popularitu teprve v devatenáctém století a udržely si ji po celé století dvacáté. Bylo tomu hladně proto, že spoj na pero a drážku vyžaduje dobré průmyslové zpracování, aby podlaha do sebe dobře zapadala. Jejich typický vzor „rybí kosti“ je opravdovým evergreenem.
Starší podlahy často překrýváme jinými krytinami, což jim nesvědčí, protože si neuvědomujeme jejich skutečnou hodnotu. Pokud máme doma prkennou podlahou překrytou linem a přitom sníme o drahé dřevěné podlaze, je to chyba, kterou je možné napravit. Staré podlahy mají jedinečnost získanou léty, kterou nová podlaha hned po položení nikdy nezíská.