Toto velmi elegantní úsporné opatření slouží k přirozenému klimatizování objektů v letním i zimním období, nejedná se tedy o, v drobných stavbách nevhodnou, kompletní (i vlhkostní) úpravu vzduchu. Zároveň toto zařízení s nulovou energetickou náročností slouží jako protimrazová ochrana rekuperačního výměníku VZT jednotky. Skládá se z trubky (polypropylen, polyetylen či polyvinylchlorid) o průměru cca 200 mm a délce 20 – 25 m uložené v zemině v hloubce 2 m.
V zimním období má zemina v této hloubce stabilní teplotu 4 – 8°C. Při průtoku vzduchu je tento ohříván při vnější teplotě –15°C na cca +2 až +5°C na výstupu ze zemního registru.
V létě je teplota zeminy cca 10 – 14°C a při přetlakovém větrání je přiváděný vzduch o teplotě 32°C zchlazen na cca 17 – 22°C. Přívod vzduchu z fasády je vybaven klapkou se servopohonem napojenou na teplotní čidlo.
Při přechodném období (vnější teplota 0 – 25°C) je klapka uzavřena a vzduch je nasáván zvnějšku přes fasádu.
Další z možností přátelských k životnímu prostředí je využití dešťové vody.
Voda je ze střechy odváděna okapem nebo vpustí do rozměrných podzemních zásobníků, kde je ukládána a poté čerpána pro potřeby domu. V drtivé většině případů je tato voda využívána ke splachování WC, v ostatních případech je totiž vždy nutné kontrolovat kvalitu vody. Využití v rodinných domech je ovšem diskutabilní vzhledem k malé celkové denní spotřebě vody na WC a zejména vzhledem k obvykle malé využitelné svodné ploše. Řešením může být využití vody například na zalévání zahrady apod.
Přesto tato moderní možnost zůstává ve většině případů spíše výsadou větších budov – bytových domů, administrativních budov a budov občanské vybavenosti.