Vytápění sáláním znamená, že vyzařovaná tepelná energie se sálavě šíří prostorem a teplo vzniká teprve při dopadu na osoby nebo na předměty.
(pro srovnání – sálavé teplo vyzařuje například i krb či krbová kamna)
Sálavé podlahové vytápění využívá k předávání tepla do svého okolí velkoplošné otopné plochy. Otopnou plochou je v tomto případě celá podlaha, v níž je realizováno podlahové topení. Systém podlahového vytápění může být buď teplovodní, nebo elektrický. Takže v podlaze jsou zabudovány buď elektrické topné kabely, nebo potrubí s topnou vodou.
Stěnové vytápění je zajištěno velkoplošnými otopnými plochami.
Stěny, respektive jejich povrch, jsou zahřívány na cca 25 až 35 °C. Stěnové vytápění je možné využívat v kombinaci s topením podlahovým.
Stěnové sálavé panely jsou elektrické panely ve tvaru desek. Jsou umístěny na stěně objektu a zavěšují se s malým odstupem od stěny nebo bývají součástí stropní konstrukce. Bývají vyrobeny z ocelových nebo hliníkových plechů. Obsahují odporovou topnou fólii, která rovnoměrně zahřívá přední desku. Povrchová úprava plechu je provedena pomocí izolačního elektrického nátěru. Zadní strana je odizolována teplenou izolací.
Zavěšené sálavé panely se používají například v halových průmyslových objektech nebo v budovách občanské vybavenosti. Panel je tvořen plechem, v němž jsou zabudované otopné trubky. V trubkách proudí teplá voda nebo pára a ohřívá plechový panel. Nad panelem je umístěna tepelná izolace s reflexní fólií.
Tento systém se v dnešní době tolik nepoužívá, je komplikovanější a hůře regulovatelný než jiné systémy sálavého stropního vytápění.
Trubky jsou zabudované přímo v konstrukci stropu, pokud je strop betonový, nebo se umístí do monolitické podhledové desky.
Otopné trubky jsou zavěšeny pod stropem, tím pádem nedochází ke zbytečné akumulaci tepla do betonové desky jako u velkoplošného stropního vytápění se zabudovanými trubkami. Na trubky jsou umístěny plechové lamely, které mohou být viditelné nebo zabudované do podhledu. Tyto lamely pak ze sebe sálají teplo do místnosti.
Systémy se zářiči využívají ušlechtilé zdroje energie (elektrickou energii, plyn, kapalná paliva) a spalují je přímo v sálavém panelu. Tím dochází k účelnému využití teplené energie přímo v místě sálání.
Světlé infrazářiče se vyznačují vysokými povrchovými teplotami 600 až 900 °C. Využívají se především ve velkých halách s výškou větší než 5 metrů. Pracují buď na principu plynového spotřebiče s atmosférickým hořákem, nebo využívají odporové elektrické teplo. V případě spalování plynu je potřeba zajistit dostatečné větrání prostoru. Účinnost se pohybuje až kolem 98 %. Plynové zářiče nejsou vhodné do prostor s nebezpečím výbuchu. Dosažení plného výkonu zářiče je zhruba za 5 minut.
Tmavé infrazářiče se využívají ve sportovních a průmyslových halách od výšek 3m (doporučeno je 4 až 8 metrů světlé výšky). Jejich montáž je náročnější než u světlých infrazářičů a dosažení plného výkonu zářiče je pomalejší než u zářiče světlého – cca za 20 minut.