Větrná energie stojí u nás tak trochu na okraji zájmu. Napadlo i Vás pořídit si k rodinnému domu nebo k chatě malou vrtuli poháněnou větrem? Následující řádky by měly být spíše doporučením, proč tak neudělat.
Předně – v Česku obecně příliš nefouká. Aby větrná elektrárna pracovala efektivně, potřebuje stabilní rychlost větru kolem 6 m/s. U nás převládá typicky kontinentální klima, které se projevuje právě kolísáním rychlosti větru. Také proto v tabulkách instalovaného výkonu větrných elektráren vedou země jako Německo, Španělsko, Velká Británie, Dánsko a další, tedy země nejen s klimatickými podmínkami, ale i obecným vnímáním možnosti využití větrné energie zcela odlišné.
Dalším problémem je, že rychlost větru s výškou stoupá geometrickou řadou.
To znamená, že instalace malých domácích elektrárniček se nevyplácí kvůli komplikacím, které přináší rychlosti a stabilitě větru okolní zástavba, stromy.
Dům by navíc měl stát na místě chráněném před větrem, naopak elektrárna větru potřebuje co nejvíce.
Investice do elektrárny představuje částku v řádu stovek tisíc korun, cena energie z tohoto systému je v malém měřítku dost vysoká, problémem je navíc nedostatečná nabídka zařízení s malým domácím výkonem.
Vyplatí se tedy zejména stavba velkých větrných elektráren, s rotory na stožárech vysokých několik desítek metrů. Výstavba větších a větších zařízení je tudíž současný trend. To už ale jistě není nějaká domácí záležitost.
Výkon elektrárny navíc roste s třetí mocninou rychlosti a při rychlostech nad 20 m/s je již nutno rotor zabrzdit a zastavit, aby nedošlo k jeho poškození.
Optimální rychlost větru pro nejlepší výkon je asi 10 m/s, rychlost, s jakou se setkáváme v našich podmínkách spíše zřídka.
Dalším problémem je velká hlučnost zařízení. I když technologie pokročila a na trhu jsou zvláštní druhy spirálových rotorů, hluk je zatím nepřekonaná překážka pro použití v domácím měřítku.
I když hladiny hluku třeba odpovídají hygienickým normám, působí rušivě nejen pro člověka, ale i pro zvířata.
Problémem mohou být i odpadávající kousky ledu od listů rotoru nebo vytváření stroboskopického efektu při odrazu slunečních paprsků od listů rotoru. Neméně důležitým aspektem je estetický vliv na krajinu, neboli narušení krajinného rázu. Je to problematika plná konfliktů: větrné elektrárny jsou nezvyklý prvek v krajině a názory na to, zda jsou hezké nebo ne, se různí. Paradoxně mohou v krajině snížit počet nutných stožárů. Lze na ně snadno montovat i několik vysílačů Gsm operátorů a dalších zařízení. Díky vysoké výšce tak snáze pokryjí větší území. Naproti tomu požadavek ochránců přírody je ten, že elektrárna nemá být vidět, kdežto například leteckému provozu může být díky zábleskovým navigačním zařízením prospěšná. Dalším aspektem je možné rušení televizního signálu, které je rovněž možné. Na druhou stranu ale jen v bezprostřední blízkosti zařízení, které je však většinou obydleným oblastem vzdáleno.
Zajímavější alternativou se jeví moderní spirálové rotory, jejichž osa otáčení je kolmá na zemský povrch, oblíbené například v Nizozemí. Tyto se umisťují na střechy velkých komerčních objektů i v městských blocích. Technicky vyspělý rotor vydává minimální hluk, navíc vysoko nad úrovní ulice, kde již neruší. Naopak má k dispozici mnohem rychlejší proud větru.