Podlaha to zdaleka není jen krásná nášlapná vrstva. Uvnitř se ukrývá možná více, než byste čekali.
Samozřejmě existují i podlahy skládající se jen z nášlapné vrstvy, ale ty se používají výhradně v nenáročných prostorách, jako jsou sklady, průmyslové objekty a podobně. Takové podlahy mohou jen těžko splnit požadavky na útlum zvuku a prostup tepla, což jsou pro podlahy veličiny klíčové.
Typická podlaha má proto několik základních vrstev:
Podle vnitřního složení pak podlahy dělíme na:
aa) Elektrické vytápění
bb) Teplovodní vytápění
Dnes jsou nejpoužívanější podlahy plovoucí, jejichž specifikem je jejich oddělení od ostatních konstrukcí v jejich okolí, čímž zabraňují přenášení vibrací kročejového hluku. Kročejový hluk je nepříjemný efekt, který nás obtěžuje především právě u podlah. Vzniká údery o podlahu (například chůzí), vibrace zvuku se pak šíří hmotou budovy a cestují na velké vzdálenosti různými směry, plovoucí podlaha je ideálním řešením tohoto problému.
Velké oblibě se dnes začíná těšit i podlahové topení, které již není žádnou luxusní záležitostí, ale u novostaveb se stává standardem. Topná tělesa se buď zalívají do lité roznášecí vrstvy podlahy, nebo se umísťují přímo pod nášlapnou vrstvu. Důležitý je výběr materiálů, které musí dobře vést teplo, aby nedocházelo ke zbytečným ztrátám na cestě od topení k uživateli. Nejideálnější nášlapnou vrstvou je klasická keramická či kamenná dlažba nebo litý anhydrid.
Dvojité podlahy jsou časté hlavně v kancelářích, protože s rostoucím počtem elektronických přístrojů roste i počet kabelů, které mohou být životu nebezpečné. K jejich úkrytu jsou nejvhodnější dutinové podlahy, které se skládají z nastavitelných nožiček a vrchních odolných desek, kabely se tak jednoduše vedou pod podlahou, ale zároveň je k nim přes jednotlivé desky snadný přístup.