Ačkoliv to tak může podle názvu vypadat, vlastně se nejedná o žádný druh podlahového topení. Přeneseně můžeme říci, že je to „radiátor ukrytý v podlaze“.
V moderní architektuře je jedním ze zásadních charakteristických materiálů sklo. Nikdo už si nedokáže představit moderní stavbu bez obrovských oken, prosklených stěn a dveří. Jak ale vytopit ten krásný prostor za prosklenou stěnou? Podlahové topení nedovoluje takový výkon, aby zabránilo orosování prosklení a radiátor na ni asi připevníte stěží. Právě proto jsou tu podlahové konvektory.
Jejich zabudováním do podlahy přes sklo se vytvoří tepelná clona, které tlumí studené sálání z exteriéru.
Jeho konstrukce je zcela skryta v podlaze a upozorňuje na sebe jen mřížkou, kterou je topení kryto.
Mřížky jsou buď dřevěné nebo z eloxovaného hliníku s povrchovou úpravou práškovou barvou, takže by plně měly vyhovět každému interiéru. Uvnitř podlahy se pak skrývá plechový kanál s měděnou trubkou a nalisovanými hliníkovými lamelami, oba materiály výborně vedou teplo. Snadno lze konvektor napojit na klasické podlahové topení, oproti němu má ale výhodou v rychlejší reakci na změnu okolí a odpadají problémy s akumulací tepla.
Instaluje se do otvoru v podlaze, vzdálenost bývá 8 – 20 cm od skla. Vhodné je vyplnit okolí konvektoru tepelnou izolací jako je izolační pěna, která zároveň prvek lehce fixuje. Stavěcí šrouby, které jsou součástí konvektoru, se nastaví do příslušné výšky tak, aby pak mřížka (výška většinou 18 mm) byla v rovině s čistým povrchem nášlapné vrstvy podlahy. Konvektor můžeme také směrovat tak, aby buď více odcloňoval chlad přicházející od okna nebo při malým únikům tepla více vytápěl okolní prostředí. V druhém případě je potřeba umístit konvektor paradoxně blíže k prosklenému povrchu.