Většina z nás si přeje, aby mu jeho fasáda vydržela co nejdéle krásná jako na začátku. U některých fasád je to méně palčivý problém než u jiných. Pokud chceme fasádu udržovat ve standardní podobě a nechceme ji nechat stárnout a v některých případech poškozovat, tak je dobré ji opatřit už při stavbě finálním nátěrem. Ten by měl ale splňovat nějaké základní podmínky. Každý z nás má ty podmínky ale trochu jiné.
Výběr nátěru je určen částečně aspekty, jako jsou požadavky na životnost, jeho omyvatelnost a údržba. Každý používaný nátěr by měl splňovat také daná ekologická hlediska. Váš budoucí nátěr byste tedy měli vybírat dle podkladu. Co je podkladem a jaký je jeho stávající stav? Jaké jsou požadavky na difuznost nátěru? V jakých klimatických podmínkách a v jakém prostředí se řešená fasáda nachází? Určitě je rozdíl jestli budete natírat rodinný dům na vesnici, či ve městě, kde je vyšší stupeň znečištění a prašnosti.
Další důležitou otázkou je vzhled. Má být lesklý či matný? Co barevnost? Jakou minimální životnost požadujete od svého nátěru? S tím úzce souvisí i otázka investic, které do něj vložíte. Zapomenout byste neměli ani na náročnost údržby a možnosti oprav.
Nejčastěji se natírají omítané fasády a dřevěné fasády. Možné je natírat také kovové a plastové obklady. Nátěry není nutné používat na kamenné obklady a obklady z umělého kamene. Při výběru nátěru doporučujeme se poradit s odborníkem, který Vám nejlépe dokáže poradit, dle výše zodpovězených otázek.
Ideálem je samozřejmě mít nátěr, který umožní odcházejícím parám jednoduchý odchod a zároveň však má co nejnižší nasákavost a maximální odolnost vůči venkovnímu prostředí.
Ideální by byla také barevná stálost, ta se právě působením světla často po letech změní.
Pravidla pro aplikaci nátěrů Ať už aplikujete jakýkoliv nátěr, měli byste si pozorně přečíst podmínky aplikace. Důležité jsou vlastnosti podkladu, který by měl být očistěn a připraven dle podmínek nátěru.
Dalším důležitým faktorem je teplota vzduchu při provádění, která by neměla klesnout pod +5°C a neměla by převýšit +30°C. Nátěr nikdy nemůžete aplikovat ani na zmrzlý, ani na rozpálený podklad. V případě slunce je nutné podklad odstínit. A nezapomeňte před použitím každou barvu promíchat, i přesto, že nevykazuje žádné barevné odlišnosti. Při lakování je největším nepřítelem prach. Proto je důležité provádět tyto práce v bezprašném prostředí.
Proto, abyste mohli lakovat a natírat potřebné plochy, je dobré znát možnosti, které máte ve výběru válečků, štětců apod. Při aplikaci nátěru na větší plochy se upřednostňuje postup stříkání.
Používá se hlavně na větší plochy, kde je třeba barvu nanést rovnoměrně, využívá se jak při aplikaci nátěru na omítanou fasádu, tak při lakování. Použít můžete ruční stříkačku pro lehké barvy. Pro ty hustší je tu možnost stříkačky s kompresorem.
Velikost trysky se volí dle údajů, které k nástroji dodává výrobce. Nezapomeňte na dodržení postupu v dané vzdálenosti a rychlosti postupu. Jestliže si nechcete stříkačku kupovat, je možné si ji často vypůjčit ve specializovaných firmách či přímo u blízkého malíře. Cena stříkacích pistolí se pohybuje od 400 – 1000 Kč dle velikosti.
Natírání štětkou je jednoduché, většinou neexistuje nepřeberné množství jako u štětců a tak si vybíráte obvykle mezi tvarem. Sortiment je jednoduchý, buď si koupíte kulatou, nebo rovnou. Štětky se využívají hlavně při prvních nátěrech omítaných fasád a při nátěrech hodně strukturovaných ploch.
Za to u štětců už můžete mít problém, jaký štětec vybrat. Měly by to rozhodnout dvě věci. Co budete natírat a jakým typem barvy? Velikost se většinou odvozuje od velikosti natírané plochy a dle typu nátěru volíme tedy druh štětin.
Obecně platí, že štětce vyrobené z přírodních materiálů se hodí pro barvy s rozpouštědly. Barvy ředitelné vodou zase nanášíme obvykle syntetickými štětinami.
Pro akrylátové barvy jsou vhodné umělohmotné štětiny, které mají už dnes mnoho podob. Mohou být jak duté, tak plné. Na konci bývají jemně třepené. Určitě není vhodné používat přírodní štětiny. Ty totiž u tohoto druhu barev nabobtnají a nejsou potom stabilní.
Naopak pro barvy s rozpouštědly jsou přírodní štětiny vhodné. Štětce udrží hodně barvy a umožňují ji na povrch nanášet v rovnoměrných vrstvách. Štětiny se vyrábí z tuhé srsti domácích a divokých zvířat. Štětce pro lazury pak využívají kombinaci obou druhů štětin. Najít můžeme také speciální štětce pro nanášení vosků nebo pro mořidla obsahující čpavek, který nemůže přijít do styku s kovy. Pro ten účel se používají štětce se štětinami zapouzdřenými v umělé hmotě.
Po nanesení nátěru byste se měli o štětec pořádně postarat, abyste ho mohli využít znovu. To znamená po dokončení práce je třeba štětec umýt a dostat z něj veškerou zbývající barvu. To se provádí buď vodou či ředidlem, dle typu barev. Zapomenout byste neměli ani na vhodné místo ke skladování, které by nemělo uškodit štětinám.
Válečky jsou vhodné hlavně na drsnější podklady. Jejich konstrukce je na to připravena a nanášení barvy pomocí nich je tak podstatně rychlejší. Naopak na hladkých površích mohou vznikat při použití válečku skvrny. Válečky rozdělujeme dle velikostí a typů povrchů.
Například beránčí kožešina nebo nylonový plyš se používá při nanášení vápenných, klihových a disperzních barev. Kožešina nejlépe drží barvu a rovnoměrně ji nanáší. Před nanášením se válečkem přejede přes síťku, která tak zbaví nástroj přebytečné barvy.
K lakování se využívají válečky z velurového plyše anebo z pěnové hmoty. K odstranění přebytečné hmoty se používají vaničky se skloněnou, vzorkovanou plochou. Pěnové válečky mají nevýhodu v životnosti, i přesto, že kvalitně nanášejí barvu, časem se vlivem některých laků rozpouštějí. Kvalitnější jsou tedy velurové nebo mohérové válečky.
Po skončení práce by nemělo chybět řádné ošetření válečků stejně jako u štětců. Je třeba z válečku dostat přebytečné množství barvy pomocí ředidla nebo vody, nechat ho uschnout a vhodně skladovat pro další použití. Při nedostatečném omytí, Vám pak při dalším natírání barva může způsobit barevné odlišnosti.