Vytápění podlahovým teplovodním systémem je potřeba zohlednit již při projektu stavby. Lze sice realizovat i u starších objektů, nezbytné jsou ale určité předpoklady takovéto budovy. Stavba by měla mít dobré tepelně izolační vlastnosti, tzn. kvalitní zateplení obvodových stěn, izolace oken i dveří.
Je třeba zajistit dostatečnou výměnu vzduchu větráním, aby nedocházelo k vlhnutí zdiva, které by mohlo vést k výskytu plísní.
Zároveň je však důležité eliminovat vznik průvanu. Je vhodné pro rodinné domy, veřejné a sportovní objekty i historické budovy.
Teplovodní vytápění je systém velkoplošného nízkoteplotního sálavého vytápění. Je to vlastně soustava plastových trubek, které jsou položeny na tepelné izolaci a zality do cementové směsi nebo zakryty lehkou deskou. V otopné soustavě proudí voda o relativně nízké teplotě cca 40 °C, jež je ohřívána například kotlem a poháněna oběhovým čerpadlem. Teplovodní podlahové topení je možné kombinovat i s klasickými radiátory.
Otopné potrubí je položeno na rovnou plochu tepelné izolace a zalito cementovou nebo samonivelační anhydritovou směsí.
Na tepelné izolaci musí být položena krycí fólie, která zabraňuje protečení cementové nebo samonivelační anhydritové směsi pod tepelnou izolaci. Kdyby pod ní směs protekla, mohlo by dojít k nežádoucím tepelným mostům.
Mokrý způsob pokládání je levnější a šetří materiál, klade ale vyšší požadavky na provedení a tudíž na zručnost montérů. Je také náchylnější na poškození během provádění stavebních prací. Je nutné počítat s delší dobou vysychání směsi, systém je připraven k použití až po jejím vytvrdnutí. Tento druh podlahového vytápění také požaduje dostatečnou nosnost podlahy.
Suchý způsob využívá speciální systémové desky z extrudovaného polystyrenu, které mají vylisované výstupky pro snadné položení potrubí. Topné trubky jsou uloženy v drážkách s možným rozestupem 12,5 cm nebo 25 cm. Mezi další varianty patří položení topného potrubí na armovací síť pomocí speciálních úchytek, na speciální reflexní fólii pomocí U příchytek nebo na tepelnou izolaci pomocí systémových lišt.
Výhodou tohoto systému je rychlá montáž a po dokončení prací okamžité uvedení do provozu.
Používá se v prostorách půdních vestaveb s dřevěnou konstrukcí podlah nebo u dřevostaveb, kde není přípustné větší zatížení vodorovné konstrukce.
Celková výška podlahy se pohybuje v rozpětí 80 až 120 mm.
Mezi nejvhodnější podlahové krytiny patří minerální krytiny, například kámen a keramické podlahové krytiny. Mohou se použít také plastové nebo dřevěné krytiny. U textilních krytin nesmí tloušťka koberce přesahovat 10 cm a koberec by měl být zásadně lepený (aby bylo dosaženo lepšího prostupu tepla). Nevhodné je použití korkových podlah a silných koberců.
Proč regulujeme teplotu topné vody? Plastické hmoty, z nichž se vyrábí topné potrubí, snesou sice většinou teplotu až do 80 °C, ale s ohledem na použité materiály podlah, regulujeme teplotu vody zhruba na 50 °C. Je to i z důvodu maximálních povolených povrchových teplot nášlapných ploch, které činí 29 °C u obytných prostor a 35 °C u koupelen a bazénů.
Umožňuje regulaci teplot v celém domě z jednoho místa pomocí počítače. V takovém případě musí být v každé místnosti umístěno podlahové a prostorové čidlo.