Kámen je prapůvodní přírodní materiál, který vyzařuje majestátnost a stálost, proto se kamenné dlažby a obklady používají v bankách a státních institucích, kde vyjadřují právě tyto hodnoty. V domech pro bydlení se používají méně často, ale i tam mohou mít své kouzlo.
Přírodní kámen – Každý přírodní materiál je originál a má svou vlastní kresbu a barevnost, možná i pro tuto svou jedinečnost je tak oblíbeným materiálem. Horniny mohou vznikat 3 různými způsoby a proto se dělí do tří skupin:
Ne všechny materiály se samozřejmě dají použít na podlahu, podmínkou je dobrá odolnost při používání, kterou mají většinou spíše horniny vyvřelé a přeměněné. Právě přeměněná hornina mramor je, dalo by se říct nadčasovým materiálem, který se používá již staletí. Leštěné mramorové dlaždice jsou vysoce odolné a snadno udržovatelné. Opravdu dlouhotrvajícím šampionem mezi kameny je žula, která je o něco levnější než mramor. Stejně tak křemenec je téměř nezničitelný, proto se používá do chodeb a na schodištích, kde se provoz nikdy nezastavuje.
Umělý kámen – Je levnější alternativou kamene přírodního. Tvarovky se vyrábí z betonové probarvované směsi s přídavky sklářského písku nebo drcených kamenů, kdy výsledek je téměř nerozeznatelný od kamene přírodního. Výhodou také je, že tvárná „kamenná“ směs se nemusí lít jen do forem, ale může se využít při rekonstrukcích třeba tam, kde chybí jen některé části velkých kamenných dílců. Znovu na významu získává i již skoro zapomenuté terazzo, které také částečně imituje kamennou podlahu (více čtěte „zde“:{$link241} ).
Tvary a úpravy – Kamenná dlažba i dlažba z umělého kamene se dodává nejčastěji ve tvaru čtverce, obdélníka nebo šestiúhelníka, jejichž velikost může být různá, ale typický rozměr je 60 krát 60 cm. Pro cesty a chodníky jsou typické žulové dlažební kostky. Co se týče přímo povrchu, vyrábějí se jak hlazené desky, tak obklady se štípaným povrchem. Dnes v rámci trendů návratu k přírodě jsou hitem spíše méně leštěné více přirozené povrchy, které nepůsobí tak odtažitě a chladně jak leštěné dlaždice.
Interiér – V interiéru pokládáme na čistý rovný povrch do cementového lože nebo do tmelu. Nezapomeňte, že kamenná vrstva rozhodně nezastane všechny funkce, které po podlaze vyhovujeme.
Kámen je nulovou tepelnou izolací o izolaci akustické ani nemluvě.
Doporučuji tedy podlahu v bytě pokládat na těžkou plovoucí podlahu. Pozor ale, betonová roznášecí vrstva musí být tlustá minimálně 50 mm a musí být vyztužená ocelovou sítí. Kamenné dlaždice se dají lepit i na staré poškozené podlahy nebo samozřejmě na konstrukci podlahového vytápění, zde je nutné pozorovat vlhkost podkladu, protože většina lepidel a tmelů působí pouze na povrchy suché. Kamenné dlaždice je kvůli tepelné roztažnosti nemožné lepit na těsný sráz, ale musí mezi nimi být tmelená spára.
Exteriér – Zde máme opět dvě možnosti pokládky. Buď do pískového lože nebo na podložky, což je typické pro pochozí střechy. Pro pokládku do písku nejdříve odstraníme horní nakypřenou zeminu a zhutníme terén, poté přidáváme vrstvu kameniva o spádu cca 2 %, po každých 10cm tloušťky kamenivo zhutníme. Můžete se řídit touto tabulkou:
Třída ztížení | Druh zatížení | Počet vrstev |
---|---|---|
Třída 2 | Plochy pro chodce a pro cyklisty, zahrady, balkony (lomové zatížení P = 3,5 kN). | 1 |
Třída | Plochy občas pojížděné automobily, pro lehká vozidla a pro motocykly, vjezdy do garáží (lomové zatížení P = 6,0 kN). | 2 |
Tloušťka vrstev pro jednotlivé třídy zátěže se také odvíjí od frakce kameniva, která se pohybuje mezi 8 a 32 mm. Na tuto drenážní vrstvu se nanese vrstva štěrkopísku a nakonec vrstva písku silná 10 mm, která se uhladí. Písek by měl vždy pocházet z jednoho zdroje, aby sedání bylo na všech místech povrchu stejné. Do ní už se pak kladou jednotlivé dlaždice. Do spár se nahrne jemný písek.