= individuální řízení vytápění jednotlivých místností v objektu
Při správném využití systému individuálního řízení vytápění je možné ušetřit až 20 až 40 % energií.
Manuální regulace je asi nejčastější a nejznámější způsob individuální regulace teploty v jednotlivých místnostech. Tyto systémy sice přinášejí úspory, ale jsou závislé na tom, jestli s nimi člověk opravdu manipuluje nebo jestli je pouze nastaví na určitou teplotu a nechá je tak po celou dobu otopné sezóny.
Termostatické regulační ventily se připojují na každý radiátor a pomocí jejich otáčení můžeme docílit požadované teploty.
U termostatické hlavice si nastavíme požadovanou teplotu, kterou chceme v místnosti udržet.
Hlavice dokážou reagovat na změny teploty v místnosti a udržují tak požadovanou teplotu.
Připojovací armatury zajišťují uzavření otopného tělesa na obou vstupních stranách, tzn. tam, kde otopná voda do tělesa vstupuje i kde z tělesa vystupuje. Umožňují také vypuštění nebo napuštění tělesa bez přerušení provozu otopné soustavy.
Pokud vybíráme připojovací armatury, záleží na tom, z jakého materiálu je rozvodné potrubí soustavy.
• nejčastěji se používají kompaktní připojovací armatury – jsou vhodné pro potrubí z mědi, z tenkostěnné oceli, z plastu nebo kombinace plastu a kovu
Představují v dnešní době jeden z nejvýhodnějších způsobů regulace. V každé vytápěné místnosti je umístěno teplotní čidlo. To umožňuje regulovat teplotu v jednotlivých místnostech s dosažením maximálního komfortu. Při správném nastavení systému dosáhneme také maximálních úspor za energie. Teplotní čidla předávají údaje do systému a ten elektronicky určuje, na jakou teplotu mají otopná tělesa vytápět. Celý systém je řízen počítačem.
Programově řízená regulace teploty nalézá široké uplatnění v rodinných domech, bytech, zdravotnických zařízeních, školách, školkách, administrativních budovách, rekreačních budovách, atp.