Vytápění bytu bývá většinou napojeno na ústřední vytápění objektu, ve kterém se byt nachází. V případě sídlišť, a tedy panelových domů, se většinou jedná o napojení na centralizované zásobování teplem neboli dálkové vytápění. V takovém případě teplo vzniká v teplárně a pokrývá potřeby sídliště, části města nebo i celého města.
Pokud nechcete ve svém bytě, který je napojený již na zavedený systém vytápění, dělat nějaké razantní změny a pořídit si nějaký vlastní zdroj tepla, máte pouze několik dalších variant, jak systém například doplnit nebo poupravit.
Co se týče nějakých větších a razantnějších změn, jež by měly být provedeny v objektu s více byty, je většinou zapotřebí povolení ostatních obyvatel domu.
V bytech tedy bývá zaveden většinou teplovodní systém rozvodu tepla. To znamená, že v každé místnosti se nachází radiátor využívající teplou vodu jako teplonosné médium. Docílení požadované teploty lze dosáhnout regulací pomocí regulačních ventilů. Zvolit si můžete také typ jednotlivých těles, jejich provedení, jestli si na ně necháte osadit termostatické hlavice pro lepší možnost regulace, atp.
Pokud by vám systém nestačil, můžete si pořídit například** elektrické přenosné konvektory k zapojení do zásuvky**, které vám zajistí vyšší tepelný komfort. Popřípadě jiné elektrické přímotopné zařízení.
Vytápění velkoplošnými sálavými plochami poskytuje příjemné sálavé a rovnoměrné teplo.
S těmito typy vytápění je dobré počítat již v projektu stavby bytu. Pokud si chcete tento druh vytápění pořídit do staršího bytu, musíte počítat se stavebními úpravami.
Vytápění je zprostředkováno topnými trubkami nebo rohožemi zabudovanými v podlaze. Maximální teplota podlahy by měla být 29 °C. Podlahové vytápění poskytuje příjemné sálavé a rozprostřené teplo.
Konstrukce stěnového vytápění je podobná jako u vytápění podlahového. Topné potrubí je vedeno pod omítkou, je vhodné volit potrubí například měděné. Vhodné není potrubí plastové, protože má vysokou roztažnost a může tak narušovat omítku.
Závěsné panely jsou určené k zavěšení na stěnu s malým odstupem od ní, na rozdíl od klasického stěnového vytápění nejsou součástí konstrukce stěny.
Stropní vytápění se využívá spíše u halových objektů, většina typů stropního vytápění totiž vyžaduje vyšší konstrukční výšku, aby nebylo vyzařované teplo nepříjemné v oblasti hlavy. Pro klasické obytné prostory se musí zvolit k tomu určený druh stropního vytápění.