Tyto lehké podlahy patří do rodiny plovoucích podlah, to znamená, že jsou od všech okolních konstrukcí odděleny zvukově izolační vrstvou. Jsou charakterizovány plošnou hmotností do 75 kg/m2 a tloušťkou skladby do 50 mm. Malá tloušťka je také jednou z jejich výhod, která je předurčuje pro dobrou použitelnost u rekonstrukcí nebo v místnostech s malou světlou výškou (výška od podlahy ke stropu, její úplně nejméně nejmenší hodnota je 2,1 m). Nevýhodou naopak menší tuhost a nebezpečí prolomení těžkým nábytkem.
Izolační vrstva – Pokud podlahu nepoužíváme v „mokrých“ prostorách jako třeba v koupelně, obejdeme se zde úplně bez hydroizolace. Strop by měl být před pokládkou určitě suchý a vyrovnaný. První vrstva je zvuková izolace (popřípadě izolace tepelná, když je podlaha nad nestejně vytápěným prostorem), kterou volně položíme a její pásky použijeme i podél svislých zdí. Pozor ale: svislá izolace se nemůže napojovat na vodorovnou až nad ní, ale musí vycházet již od stropu a k ní je teprve přitlačena izolace vodorovná. Jinak budou vznikat netěsnosti a hluk se bude šířit těmito škvírami. Jako materiál se používají pružné izolace určené přímo od výrobců do konstrukce podlah, to jsou desky z minerálních vláken, budete potřebovat vrstvu tlustou cca 2 cm. Dále pak desky z elastifikovaného pěnového polystyrenu o tloušťce 25 až 40 mm.
Nikdy jako zvukovou izolaci nepoužívejte obyčejný pěnový polystyren nebo extrudovaný polystyren, které nejsou pružné a nemají na prostup zvuku žádný efekt.
Tyto materiály se mohou ve skladbě podlah objevit jako tepelné izolace hlavně pro neplovoucí podlahy, které jsou na terénu v nejnižším patře domu. Dále jsou jako zvukové izolace vhodné speciální foliové materiály tenké jen několik milimetrů jako etafoam. Ale stále přicházejí na trh nové a nové materiály, které se předhánějí v efektivnosti, novinkou jsou třeba velmi odolné rohože z kokosových vláken. Běžná kročejová izolace tlumí hodnotu příslušného hluku až o 35 dB.
Roznášecí vrstva – Je umístěna přímo pod nášlapnou povrchovou vrstvou, kterou nese. Právě zde se projevuje rozdíl mezi jednotlivými typy plovoucích podlah, zatímco podlaha těžká má roznášecí vrstvu z monolitické betonové mazaniny, u podlahy lehké si vystačíme pouze se suchou montáží. Používáme desky z aglomerovaného dřeva, hlavně OSB dřevotřískové desky, cementopískové desky. Výrobci dodávají speciální desky přímo do podlah. Roznášecí vrstva je ze dvou až tří vrstev těchto desek, které se vzájemně překrývají a jsou prošroubované. Nejen že musíme počítat, že právě tyto desky vlastně nesou všechno zatížení nábytkem i pohybem po podlaze, požadavkem je také, aby byla dostatečně rovná, maximální povolená odchylka je 2 mm na 2 m délky, což není mnoho.
Při nerovnosti podlahy musíme použít některou ze samonivelačních hmot.
Nášlapná vrstva – Na roznášecí desky již běžně pokládáme jakoukoli nášlapnou vrstvu, podle potřeby připevníme tmelem nebo lepidlem atd. I na lehké podlahy se bez problémů dají ukládat keramické dlaždice nebo dřevěné parkety. V koupelnách pod krytinu použijeme hydroizolaci a hydroizolační stěrku.