Stejně jako u tepelné izolace není většinou hydroizolace podlahy prioritou, ale na některých místech se jí stává.
Je třeba rozdělit tyto místa na :
Stěrky – Jsou tekuté izolace, které se nanášejí natíráním, stěrkováním a válečkováním. Vytvářejí jednotnou izolační vrstvu, která zároveň sanuje konstrukci pod ní, používá se hlavně na betonové povrchy. A to i na staré povrchy, jejichž izolaci je potřeba obnovit. Stěrky mohou být i vícekomponentní nebo mohou mít příměsi pro rychlé nebo naopak pomalé schnutí.
Výhodou stěrek je snadné nanášení s dobrým výsledným efektem bezešvé izolace, protože právě spoje bývají u klasických izolací problémem.
Stěrkou se snadno dostanete do jakékoli skuliny a můžete izolovat i malé detaily, problém je s většími trhlinami, které stěrka jen tak nepřeklene a musí se použít vyztužovací tkanina. Také můžete snadno natřít i nerovný povrch. Komplikované je při nanášení zachování všech pravidel v konkrétním návodu pro tu kterou stěrku, protože tato izolace je velmi citlivá na vstupní podmínky, neměli by se nikdy porušovat. Zvláště se jedná o povolenou teplotu při nanášení. Materiálové varianty: polyuretanové, epoxidové pryskyřice, bitumenové stěrky…
Foliové izolace – Jen několik desetin milimetru silné pásy z měkčeného PVC mohou být zároveň i izolací proti škodlivému radonu. S pokládkou vznikají problematická místa ve spojích, které se musí důsledně překrývat, aby neprosakovaly. Folie se musí také chránit proti poškození dalšími postupy, zvláště při betonování s nimi zacházejte opatrně. Ideální jsou foliové izolace do těžkých plovoucích podlah.
Asfaltové hydroizolace – Jsou dnes již tradičním materiálem. Mají mnoho variant s různými nosnými vložkami, jsou elastické a jejich spoje lze svařovat, a tak dosáhnout jejich lepší těsnosti.