V zahraniční velmi oblíbená technologie stavění u nás zažívá pomalý rozkvět, narážející na zakořeněné předsudky a odpor k novinkám. Pojďme si problematiku slaměného stavění blíže objasnit.
V dnešní přetechnizované době se stále častěji mluví o syndromu nemocných budov, problému, který postihuje moderní klimatizované budovy. Dnes podle odhadů WHO tímto syndromem trpí přes 60 % budov.
Proč? Na vině je zejména právě klimatizace, tedy komplexní úprava vzduchu, včetně jeho vlhkostních parametrů. To ale vzduchu zbavuje kromě nečistot a mikroorganizmů také kýžených záporných iontů.
Zdánlivě malicherný problém vnímají citlivější lidé již po několika minutách v inkriminovaném prostoru – únava, pálení očí, nevolnost, malátnost, to jsou hlavní příznaky snižující pracovní a pobytovou pohodu.
Nikdo dnes přirozeně nebude stavět obchodní, či kancelářská centra ze slámy a dřeva, problém se ale týká i mnohých rodinných domů, které používají nevhodné plasty, zcela nevyhovující minerální vlny a další syntetické materiály. Proč nežít ve zdravém prostředí? (toto je řečnická otázka)
Sláma, byť v někom může vzbuzovat nelibé pocity, je velmi zajímavý materiál, jehož vlastnosti jsou popsány v kapitole o izolacích. Slámy je (a bude) hodně – obiloviny se u nás pěstují na více než 50ti procentech orné půdy. Lze tedy maximálně využít lokální zdroje. Sláma vydrží dlouho – byla nalezena v dobrém stavu i ve faraonských hrobkách. Sláma je environmentálně přátelská, nijak nezatěžuje životní prostředí.
Lisované balíky slámy se většinou dodávají v rozměrech 30 × 50 × 60 cm, tedy v rozměrech vhodných i pro stavění svépomocí. Kvalitní balík slámy by se neměl při běžné manipulaci nijak deformovat. Obvykle je obvázán polypropylenovým motouzem. Tepelná vodivost lisované slámy je cca 0,55 W/m.K (záleží na kladení balíků). Cena jednoho balíku lisované slámy se pohybuje mezi 5 – 20 Kč/kus. Balíky je třeba chránit před vlhkostí, to jest nejen při výstavbě, ale i po celou dobu životnosti stavby.
Sláma by se neměla používat v budovách s relativní vlhkostí vzduchu přes 70 %, sama o sobě by neměla vykazovat vlhkost větší než 20 %.
Hořlavost samotných balíků slámy není problémem pro použití v rodinných domech, navíc běžné omítnutí hořlavost snižuje. Pozoruhodně dobré jsou i empirické zkušenosti s akustickými vlastnostmi slámy.
Domy ze slámy lze stavět třemi způsoby:
Systém využívá balíků slámy jako nosných prvků, které zároveň plně izolují dům. Na vrcholu stěny je pak zhotoven zpravidla dřevěný věnec, který zároveň nese střechu. Absence dřevěného skeletu snižuje náklady na stavbu, naproti tomu je stěna omezena z hlediska délky zhruba na 6 metrů a může vzniknout problém s udržením slámy v suchu po dobu výstavby (slaměná zeď není pod střechou).
V tomto případě se nejprve postaví dřevěný skelet, který nese střechu. Sláma je takto kryta před deštěm. Další výhodou je, že rámová konstrukce stěn může být zhotovena jako prefabrikát – tím se stavba značně zrychlí. Problémem, byť jen teoretickým, je zajištění stability skeletové konstrukce, do níž se vyzdívají balíky slámy.
V tomto systému veškeré zatížení od větru, sněhu a vlastní tíhy střechy přenáší dřevěný skeletový systém. Tento systém se zpravidla setkává i s pozitivní odezvou na stavebním úřadě, který stavbu musí schválit – je to nejosvědčenější systém z hlediska statiky. Skelet také umožňuje rozmanitější dispoziční řešení. Tento systém se osvědčuje i proto, že nejméně vybočuje z běžného přístupu k dřevostavbám – sláma je tedy brána v podstatě jako běžná izolace domu. Pracnost, ve smyslu znalosti speciálních technik, je zde nejmenší.
Neobejdeme se bez kvalitních základů, které mohou tvořit základové pasy, plochá základová deska, ale zejména základy z kamene. Na základech je zpravidla umístěn pásek s kolmými trny, které ukotví první řadu slaměných balíků. Základy musejí být provedeny důsledně, aby bylo vyloučeno vlhnutí slaměných balíků. Musí být i dostatečně chráněny před dopadajícími odraženými kapkami deště.