Nízkoenergetický standard se postupně stává stále více preferovaným. Představuje reálnou možnost úspory nákladů na provoz domu, což je více než lákavé v dnešním světě rostoucích cen energií.
Obecné zásady výstavby NED jsou základními pravidly, s nimiž lze nízkoenergetičnosti domu dosáhnout snáze. Ta se však určuje celkovým propočtem roční spotřeby energie na vytápění (pro nízkoenergetický standard je to 50 kWh/m2 za rok a méně). Není tedy nezbytně nutné dodržet přesně všechny doporučené body. Například, když některému bodu věnujete zvýšenou pozornost, můžete naopak v některém jiném bodu trochu polevit.
Volba místa a umístění stavby na pozemku. Doporučuje se především co největší prosklení jižní strany domu. Důvodem je sluneční záření, které má na jihu ideální polohu, v létě je ještě poměrně vysoko a lze ho tudíž účinně zastínit a v zimě přináší tepelné zisky do interiéru. Jižní strana je tedy na prosklení mnohokrát výhodnější než východní či západní.
Tvar domu by v ideálním případě měl být co nejvíce kompaktní, bez zbytečných členění a výčnělků. Ty se totiž mnohem hůře izolují a jsou častým místem tepelných ztrát objektu. Vnitřní dispozice domu by měla být zvolena vhodně. To znamená soustředit místnosti s podobným tepelným režimem k sobě, a to z důvodu zamezení zbytečného přesunu tepla z místa vytápěného do sousedního místa nevytápěného (případně vytápěného na výrazně nižší teplotu).
Pilířem celé koncepce nízkoenergetických domů je dostatečné tepelné zaizolování stavby. Izolovat se musí jednak obvodové zdi, ale také vnitřní konstrukce mezi vytápěným a nevytápěným prostorem (např. garáží). Tloušťka tepelné izolace se určuje výpočtem a závisí na použitém konstrukčním materiálu. Obecně však lze říci, že se nejedná o zanedbatelné míry. Eliminace tepelných mostů je samozřejmostí. Vhodný výběr oken a dveří je též důležitý. Ty jsou totiž častým místem tepelných ztrát, neboť jejich vlastnosti v oblasti prostupu tepla jsou mnohonásobně horší než vlastnosti obvodových stěn, které bývají dostatečně izolovány.
Velký důraz je kladen na celkovou těsnost stavby. Veškeré konstrukce a styky mezi stěnami a výplněmi otvorů (okna, dveře) musí být utěsněny. Tím je zamezeno tepelným ztrátám a tím pádem růstu spotřeby energií. Právě zmíněná těsnost stavby je však důvodem pro nezbytné zavedení nějakého systému větrání, neboli řízené výměny vzduchu (nejčastěji je užíván systém výměny vzduchu s rekuperací, kde dochází k předávání tepla mezi vzduchem odváděným a přiváděným). Samotnou kapitolou jsou potom systémy vytápění nízkoenergetických domů a další užívané technologie v těchto objektech.
Dříve v hojné míře preferované zimní zahrady, které měly sloužit coby místo zisku solární energie, nejsou, jak se ukázalo, pro nízkoenergetické domy nezbytné. Jejich správný návrh je poměrně náročným úkolem a míra jejich následného využití tomu neodpovídá.